Karlova Studánka je nejvýše položenou obcí bruntálského okresu (800 m n. m.). Je vstupní branou na druhý nejvyšší vrchol České republiky – Praděd (1492 m n. m.). V těchto místech jsou i nejatraktivnější naučné stezky, turistické a lyžařské trasy v Hrubém Jeseníku. Prioritou Karlovy Studánky je lázeňství, které stálo u zrodu obce, bezmála 200 let staré. Díky své ideální geografické poloze uprostřed jesenických hor jsou tyto lázně známé svým jedinečných horským klimatem a výbornou minerální vodou, jejíž léčivé účinky jsou opředeny mnohými legendami. Lázeňské léčby využil při svém pobytu v roce 2000 i prezident republiky V. Havel se svou chotí. K nejznámějším pramenům patří např. pramen Maxmiliánův, Karlův, Vilémův, Bezejmenný, Trubačský, Norbertův atd. Správní území obce má výměru 46 ha.
Dnešní lázeňská obec Karlova Studánka měla původně kuriozní jméno HINNEWIEDER, které podle místní tradice vzniklo z toho, že pro první pacienty nebylo v místě vhodné ubytování – bydleli tehdy v nedalekých obcích Ludvíkov nebo Malá Morávka a na léčení museli do lázní docházet „tam a zase zpátky“ěmecky: hin und wieder). Tento trochu posměšný název byl teprve roku 1803 změněn na Karlovu Studánku. Začátky a první rozvoj Karlovy Studánky jsou úzce spjaty s Řádem německých rytířů, kterému celé bruntálské panství připadlo jako konfiskát po porážce stavovského protihabsburského povstání v roce 1620. Zprávy o prvních pokusech využívat zdejší prameny k léčebným účelům pocházejí ze 17.století. Lázně vznikly až o 100 let později , kdy byly provedeny první rozbory zdejších vod a zjištěno značné množství minerálních látek. V blízkosti pramenů byly postaveny dřevěné domky, ve kterých byly instalovány dřevěné vany pro léčbu koupelemi. Věhlas blahodárné síly pramenů přitahoval stále více návštěvníků. Bylo třeba začít budovat lázeňské domy pro poskytování léčebných kúr pacientům. Od roku 1782 byly vybudovány tyto lázeňské domy. Mnohé z nich v nedávné době prošly řadou vnitřních úprav, ale svůj architektonický ráz si zachovávají dodnes. Rozvoj lázní pokračoval úměrně k růstu počtu pacientů. Z Karlovy Studánky se stalo letní sídlo vysokých hodnostářů Řádu. Zvyk jezdit do lázní s celými rodinami přetrval i bouřlivý rok 1848. V té době se mohlo denně vykoupat nejprve padesát a později až osmdesát pacientů. To byla doba, kdy lázně prodělávaly největší rozkvět. V Karlově Studánce se v té době ordinovaly i jiné léčebné metody, které byly tehdy obvyklé, jako mléčné kůry, pití syrovátky nebo terénní kúry . V současné době patří lázně státu. Specializují se na léčbu prašných onemocnění plic a netuberkulozních onemocnění cest dýchacích. K léčbě jsou využívány především léčebné prameny a jedinečné horské klima, které ve spojení s působivou architekturou a turistickými možnostmi je dokonalým místem k načerpání sil.
Významnými pamětihodnostmi jsou z architektonického hlediska především dřevěné lázeňské budovy z první poloviny 19. století. V části obce nazvané Hubertov stojí lovecký zámeček tehdejších majitelů panství, řádu německých rytířů, a kaple z roku 1757. Příjemnou procházku v Lázeňském parku obohatí díla sochařů a uměle vytvořený vodopád. V obci se nachází empírový farní kostel z roku 1829.